image

Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Turistika > Zaniklé osady a zříceniny

Zaniklé osady a zříceniny

Zaniklé středověké osady v okolí obce:

V Račickém údolí:

  • Sokolí
  • Bystřec
  • Budkovany

Další v blízkém okolí:

  • Tipeček
  • Lhota u Březiny
  • Kohi

Podrobný popis historických osad nejenom v blízkém okolí naší obce najdete na stránkách Jana Celého, případně na Wikipedii.

Zříceniny

Babice

Poměrně dobře čitelné zbytky hrádku, jehož jméno i účel však stále zůstávají zahaleny tajemstvím, leží na plochém vrchu skalnaté ostrožny vybíhající směrem k Býčí skále, která je odtud přibližně 0,5 km severním směrem. Hrádek je poměrně vzdálený od okolních vesnic, nejblíže má k necelým 2 km jižně vzdáleným Babicím, po nichž má i své dnešní jméno. Místo hrádku je v podstatě ze dvou stran sevřeno žlebem zvaným Vaječník a z druhé strany Křtinským údolím, kterým vede silnice z Adamova do Křtin.

Hrádek zaujal dostatečně plochý konec ostrožny, který je dvoudílný a je víc než pravděpodobné, že při stavbě byly využity oba tyto díly. Přední má rozměry přibližně 15 x 40 m, zadní potom asi 20 x 7 m a je oproti přednímu o něco málo nižší. Patrně byly od sebe odděleny mělkým příkopem ve  zúženém krčku mezi nimi, dnes se dá určit, že byl široký asi 8 m. Zadní díl nenese žádné stopy po zástavbě, přesto se v severním konci rýsuje velmi nepatrný pravoúhlý náznak prohlubně, o jedné rozeznatelné straně asi 10 m. Na severním okraji tohoto dílu je sotva znatelná hrázka z kamenů, snad patřící k původnímu ohrazení. Další viditelný pruh kamenů tvořících hrázku je vidět na menším terénním stupni několik metrů pod krčkem dělícím oba díly, a to na severovýchodě. 

První díl je naopak velmi dobře čitelný. V jeho čele stálo věžovité stavení, o rozměrech asi 5 x 4 m. Z něj se dodnes zachoval velmi výrazný reliéf, který tvoří převážně rozesuté kamenné zdivo, stejně jako ostatní zástavba zděné pravděpodobně s použitím hliněného pojiva. Jihozápadně od něj je patrná rohová část ohrady, pod níž se rýsuje hrazený přihrádek, kterým vedla přístupová cesta. Ta do hrádku vstupovala pravděpodobně až téměř v polovině prvního dílu, na jeho jihozápadním straně. Bránu chránila druhá věžovitá stavba, stojící nad ní, o rozměrech asi 6 x 6 m. Stejně jako první se dodnes zachovala v opravdu velmi výrazném reliéfu. Hradba, ve které byla prolomena brána zároveň dělila přední díl na dva.

Součástí této hradby byla již zmiňovaná druhá věžovitá stavba. Na její severovýchodní straně tato hradba viditelně pokračuje, dnes výrazným reliéfem. V místech pod pomyslnou bránou je také vidět znatelný líc hrazení, dokonce z obou stran, což dovoluje určit jeho šířku na 1 m. Nepatrné pozůstatky hrazení jsou pak ještě patrné na jihozápadní straně prvního dílu. Z další zástavby, pokud byla, nejsou dnes bez výzkumu žádné viditelné pozůstatky. Dá se předpokládat, že mohla být i výhradně dřevěná. Souhrnem lze tedy říct, že hrádek byl trojdílný, tvořený zadním menším a předním dílem, rozděleným hradbou na dva. 

Samotné místo je hrádku je potom velmi dobře chráněno ze tří stran, především na té severovýchodní spadá skalnatý sráz až do Křtinského údolí. Podobně je tomu na klesající severozápadní straně. Ta jihozápadní je chráněna ne příliš širokým žlebem Vaječník, jímž stoupá dnešní cesta. Z této strany byla také veden původní přístup do hrádku, dodnes proto svědčí znatelná široká terasa po úbočí nad dnešní cestou.

Pouze jihovýchodní strana byla ohrožena ještě několik metrů stoupajícím a rozšiřujícím se terénem. O něj byl hrádek oddělen dá se říct dvojicí příkopů s mezilehlým valem, přičemž ten první byl valem po obou stranách uzavřen a byl široký asi 10m. Ten druhý, uprostřed přerušený úzkým náspem (snad novodobým?) byl znatelně hlubší a po obou stranách se rýsuje jeho možné uzavření, podobně jako u prvního příkopu, ovšem ne tak výrazné. V jihozápadním konci příkopu je výrazná okrouhlá prohlubeň. Zda jde (podle charakteru okrajů) o amatérský výkop není jisté, mohlo jít stejně tak o původní o zdroj vody pro obyvatele hrádku.

Blansek

Zřícenina rozlehlého hradu, ležícího na skále naproti vchodu do Punkevních jeskyní, který založil olomoucký biskup Bruno ze Schaufenberku v polovině 13. století. V 14. století byl opraven a zřejmě rozšířen  o přehradí. Od té doby byl často zastavován. Stavební dispozice hradu byla dvojdílná, tvořená bezvěžovým jádrem s obvodovou zástavbou a předhradím, jemuž dominovala věžová stavba o rozměrech 11 x 15 m. Dnes jsou patrny poměrně velké úseky zachovalých a zřícených hradeb, pozůstatky výstavného paláce s velkými okny a obvodové hradby jádra, dříve mylně považované za pozůstatky věže.

Zvláštností je dvojitý příkop, vylámaný do skály a oddělující vlastní hrad od hospodářského předhradí, a jeskyně Pod Hradem, spojená patrně s podzemními prostorami hradu. Roku 1424 bylo vypleněno husity okolí Blanska a zřejmě dobýván i hrad Blansek. Totéž se stalo i při další husitské výpravě roku 1431. Hrad však rozbořen nebyl, jelikož v roce 1440 se zde konal sněm biskupských leníků. Ke zpustnutí hradu došlo v polovině 15. století, pravděpodobně následkem požáru. Roku 1461 se uvádí jako pustý. Poslední "úpravy" hradu byly prováděny v 30. letech 20. století, kdy kvůli bezpečnosti provozu u Punkevních jeskyní bylo strháváno zachovalé zdivo. Pokud se chceme na zříceninu podívat, vypravíme se po zelené turistické stezce z Nových Dvorů směrem k Punkevním jeskyním.

Dědice

Hrad stával u osady Hamiltony, která je dnes součástí Vyškova. Toto u nás neobvyklé místní jméno je odvozeno od jména olomouckého biskupa Hamiltona, za něhož byla ves založena v úzkém údolí Velké Hané naproti studánce Strachotínce. Hrad se skládal ze dvou částí, oddělených hlubokým příkopem, z nichž rozsáhlejší byla položena poněkud níže. Z obou částí zůstaly dodnes uchovány náspy. Hrad byl později nazýván starý na rozdíl od nového hradu, Stagnova.

Hradním pánem byl v l. 1278 - 1295 Milota z Dědic z rodu Benšoviců, který jej pravděpodobně založil. Byl to onen Milota z Dědic, jemuž byla neprávem přisuzována zrada v bitvě na Moravském poli. V r. 1381 hrad ještě stál a náležel Petru ze Šternberka. Dále se o něm nedochovala žádná zmínka, jen v r. 1535 se mluví o dvoře od „starého hradu“; zanikl asi za husitských válek.

Holštejn

Na vápencové skále, asi 300 m jihozápadně od stejnojmenné vesnice najdeme zbytky zdí významného hradu, který založil v roce 1278 Hartman, syn významného moravského pána Crhy z Ceblovic (roku 1268 daruje Hartman zábrdovickému klášteru ves Bukovinku). Počátkem 14. století panství koupil Vok ze Sovince, který se jako Vok z Holštejna píše roku 1321. Jeho pravnuk Vok IV. padl roku 1420 v bitvě u Vyšehradu. Vok V. majetek postupně rozprodává a ještě za jeho života se holštejnské panství rozpadá.

Hrad drží postupně Hynek z Valdštejna, Půta ze Sovince a Dobeš Černohorský z Boskovic. Roku 1493 kupuje Holštejn Hynek z Popůvek, po jeho smrti roku 1528 dědí panství jeho dcera Markéta. V roce 1531 se hrad uvádí jako pustý. K zřícenině je možno se dostat ze stejnojmnenné vsi po červené turistické stezce. Nelze minout jeskyni Hladomornu v hradní skále, která byla ve středověku zazděná a jíž název napovídá, k jakému účelu sloužila.

Kuchlov

Zbytky zdiva hradu, jehož vznik lze klást do druhé poloviny 13. století. Písemné zprávy o něm zcela chybí, není známo ani jeho skutečné jméno; název Kuchlov je totiž odvozen od pojmenování lesní trati, uváděné od 16. století. Hrad, který pravděpodobně zajišťoval expanzi jedovnicko-holštejnského dominia v jeho jižní části, mohl vystavět některý příslušník rodu z Ceblovic. Po rozpadu a rozprodeji majetku tohoto rodu v 1. polovině 14. století hrad patrně ztratil na významu a zpustl, i když jeho zánik při nějakém vojenském tažení nelze vyloučit.

Hrad se skládal z pětibokého předhradí, kde se patrně nacházela dřevěná stavení, a vlastního hradu, kde se zachovaly zřetelné stopy paláce na severní straně.

Přístup k hradu po modré stezce z Ruprechtova nebo po červené z Rychtářova, je v podstatě totožný, jako v případě Hrádku (Stagnova)

Starý a Nový hrad

Starý hrad, jehož zříceniny leží v katastru obce Olomučany, byl původně zeměpanským hradem. Vybudován byl ve 14. století (první zmínky o Starém hradě se datují do roku 1381), aby střežil strategickou cestu z Brna blanenským údolím. Kolem hradu se vytvořilo rozsáhlé panství. Na počátku husitských válek zastavil král Václav IV. Starý hrad pánům z Boskovic, v jejichž držení zůstal až do vymření rodu v r. 1597; pak jej zdědili Lichtenštejnové.

V r. 1470 dobylo Starý hrad vojsko uherského krále Matyáše Korvína a od té doby chátral. Zpustlý hrad obnovili v r. 1493 bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, přičemž rozšířili jeho předhradí a učinili z něho opravdovou pevnost. Nový hrad pak odolával všem útokům až do r. 1645, kdy jej dobyli Švédové a zapálili.

K částečné opravě hradních zřícenin došlo už v r. 1655, z obavy před nájezdem Turků. V r. 1706 byla postavena nová věž náhradou za starou, zničenou při dobytí hradu Švédy. Při budování železnice v r. 1842 byla však částečně snížena z obavy, že by se mohla zřítit do údolí.

Z dochovaných zřícenin Nového hradu můžeme poznat jeho celkový gotický areál. Je rozložen na půdoryse nepravidelného mnohoúhelníka, dodnes obehnán mohutnými hradbami se střílnami a s příkopy. Přístup od západu je bránou s nápisem „Dobeš a Beneš z Boskovic a z Černé Hory“ i se znaky pánů z Boskovic a jejich manželek. Na hradním nádvoří jsou zbytky hranolové a válcové věže.

Stagnov

Reliéfní pozůstatky a fragmenty zdiva hradu, který existoval dle archeologických nálezů již koncem 13. století. První písemná zmínka z roku 1381 hovoří o Novém Hradě a příslušnosti k dědickému panství - hrad Dědice je nazván Starým Hradem. Hrad Stagnov je pravděpodobně pojmenován po purkrabím Miloty z Dědic Stangeovi. Již zmíněného roku 1381 je hrad v držení Petra ze Šternberka, od konce 14. století vlastní panství Kravařové. V roce 1525 se uvádí jako pustý, městečko pod ním, zvané Hrádek, je pusté o deset let později. Dle nálezů keramiky je však zánik Stagnova možno řadit do období husitských nebo česko-uherských válek ve 14. století.

Hrad se skládal ze dvou částí, předhradí a vlastního hradu, kterým patřil k typu hradů s plášťovou zdí.

Jestliže se chceme vydat na tuto zříceninu, tak z Rychtářova po červené, dále můžeme pokračovat směrem k Ruprechtovu po červené a modré k hradu Kuchlov.

Zdroj: internet